Co sa stalo nové? Velké kulové. ČECHOMOR, ti jemně rockující lidovkáři vydávají nové album, ale kdo čeká převratnou novinu ze světa doškových chalup, bujných tancovaček, selských rebélií a mordů z horoucí lásky, ten se se zlou potáže. Ostatně... proč také měnit něco, co ČECHOMOR vyneslo na předchozí řadovce do předních řad české hudební scény?

Dobře, dobře. Pokud pominu pragmatické pozadí celé věci, nemohu se necítit zklamaný. Tak trochu jsem se těšil, že ČECHOMOR překvapí alespoň špetičkou kompoziční odvahy, kterou ozdobili „Sedem nocí“ na živáku. Bohužel, novinka se nese v duchu zcela opačném – než aby se Čechomoři snažili o přetvoření lidovkového tvaru v něco alespoň trochu provokativně nového, věnují se pečlivému aranžování a citlivému (snad až příliš pietnímu) přehrávání národního folklóru s lehkým rockovým přídechem. Ono je to vlastně v pořádku, ale může mi někdo říci, co je na téhle desce rockové? Franta Černý není bůhvíjaký kytarista, ale takové upozadění a nevynalézavost jeho instrumentu skutečně nechápu. Komorní přicmrndávky znuzeně přežvykují i tam, kde člověk instinktivně touží po řáckém riffu („Katuša“, „Do kostela zvonili“). „Co sa stalo nové“ působí poněkud nevýbojně, jako hodná ženuška, která dřepí doma za pecí, štrikuje, uvaří, když se chlapisko z roboty domů vrátí... Jenže s takovou ženštinou je po čase pěkná nuda, a tak chlapisko počne brousiti za skotačivými robami ze vsi.

Dost lidové poezie. Dojem blazeovanosti a uhlazenosti posiluje zvuk a produkce slavného Bena Mandelsona. Ty jsou natolik umravněné a salónní, že místa, kdy má skladba nepopiratelnou energii (punkový náklep „Do kostela zvonili“), naprosto zbytečně glajchšaltují a klidní. Proč musí bicí výtečného Romana Lomtadzeho na některých místech trpět takovým zvukovým přehlížením, to skutečně nechápu... Ale abych jen nehanil. Ten zvuk má dvě tváře. Sice potlačuje živelnost desky, na druhou stranu zdůrazňuje její největší klad – barvitost aranží. Ty se pánům povedly báječně – přibylo žesťů, přibylo tradičních nástrojů (gajdy, cimbál atd.)... dechové sekce je určitě pozitivních novinkou, byť když trombóny v „Až pudou cigáni“ zadují do rytmu umca-umca, mám trochu dechovkovou kopřivku – ale ono se to tam hodí, ať chci, nebo ne. Fajnové je i oživení materiálu exotikou – japonsky znějící perkuse ve skočné „Co sa stalo nové“, avalonsky tklivý irský pěvec Ó Lionáird v opravdu překrásném „Zločinu“... To vše novinku nakopává směrem ke slušné kvalitě, která nemůže urazit.

Podívám-li se na album „Co sa stalo nové“ z odstupu několika týdnů poslechu, nemohu mu upřít svéráz, příjemnost, otevřenost. Obecně platí, že nastavený rastr ČECHOMORu jako kapely s umravněným zvukem a bohatými aranžemi mnohem více prospívá baladickým kompozicím (čirá nádhera „Malovaný kostel“, krasosmutnění „Z večera je jasno“, zmíněný „Zločin“). Klasická čechomoří juchadla sice fungují, ale tak nějak na třičtvrtě plynu. Z mého pohledu jasně vítězí „Katuša“, kde se kapela alespoň trochu rockově i kompozičně odvázala. Je asi mojí chybou, že jsem od novinky očekával příliš. ČECHOMOR natočili desku, kterou kterou lidé chtějí slyšet a která se bude líbit. Z mého pohledu je tím hodně postižená, vám to tak připadat nemusí. Nadšených ohlasů není málo. Já se mezi ně nezařadím, protože předchozí nahrávka disponovala mnohem větší upřímností a tahem na branku.